Pátek po Popeleční středě

Čtyřicetidenní cesta začíná každý den znovu od začátku. Všechny úspěchy či selhání jsou smazány, nebo se stanou nepodstatnými archiváliemi v příběhu sebe sama. Ne že by se nepočítalo nic z toho, co se stalo včera. To se počítá. Ale smysl toho všeho pochopíme až tehdy, když se na to podíváme se soucitem a s humorem. Domýšlivé posuzování a odsuzování, chválení, vychloubání se sebou a nestydaté obviňování, které má na svědomí ego, nemá žádnou spojitost se skutečností, s tím jak se minulost stává současností. Pokušení měnit kameny v chléb je nenasytností. Dnešním pokušením, se kterým se setkáme na této cestě, stejně jako kdysi Ježíš, je domýšlivost a pýcha.

Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“

Mnoho úspěšných projektů se zhroutilo kvůli poslednímu, ale vcelku nepotřebnému záchvatu egoistické pýchy. Přeceňování sebe. Zkoušet vidět, jak všemocná je vaše moc nad ostatními. Je to gamblerova poslední ruka, s kterou vloží všechno do svého dalšího hodu kostkou, rozpolcen nadějí nad výhrou či prohrou. Každý chrám ega je podkopaný touhou zkoušet jeho stabilitu a pocit, že něčí vychvalovaný úspěch by mohl být „nezákonný“. Zkoušet Boha znamená sebezničení.

Ježíš nebyl v pokušení chleba. Ale nejvyšší vrchol svatého města s jeho největší náboženskou ego-konstrukcí by mohlo být zkázou nejednoho askety blížícího se ke konci jeho čtyřiceti dní. Ďábel citující písmo se objeví kdykoli, když pokřivíme pravdu v našich sebe-namlouvavých myslích, aby usadily ego tam, kde by měl být Bůh.

A kde by měl být Bůh? Na špičce našeho žebříčku hodnot? To by pak nebyl ničím jiným, než cizím malým bohem fundamentalismu či pověrčivosti.

Slovo „templum“ původně neznamenalo budovou, kterou stavíme – opatství sv. Petra, Ka'aba, Bílý dům. Znamenalo to prázdný prostor chvály. V meditaci bereme na vědomí nestrukturovanou, zcela prostou, podstatu Boha. Pokud na něm můžeme stát a dívat se na vše dolů, pak to není Bůh.