Pátek 5. týdne doby postní
Když dramatizujeme sebe sama, míjíme skutečné drama, skutečný význam zkušenosti. Předstírání před sebou totiž kříží cestu skutečné přítomnosti a deformuje naši vizi věcí. Za touto univerzální tendencí (dobrým příkladem je reakce Marty na stres) je pocit oddělenosti od nás samých.
Dělat kolem věcí rozruch: to může znamenat příliš mnoho mluvení, pomlouvání s falešnou upřímností, rozbor a psychologizování chyb ostatních, připisování viny, hraní si na oběť či na rozhořčenou osobu, která nebyla respektována. To není dobrý způsob jak se vypořádat s reálnými případy nespravedlnosti.
Máme rozporuplné reakce na svaté osobnosti, jako byl František z Assisi, který se těšil z příležitostí, které nabízeli odmítnutí či ponižovaní, aby překročil své ego. Zpočátku může jejich pokora získat náš obdiv. Ale pak je můžeme podezřívat z masochismu a z toho, že si své ponížení užívali.
Jako vždy, test je v tom, jak hluboko jsme zakořeněni v hlubokém tichu. Je snadné být povrchně tichý, když cítíme pokoj a všichni kolem nás jsou klidní. Ale když máme díky okolnostem svět vzhůru nohama, jsme zranění či zmatení, tak toto ticho je ztraceno a nahrazeno hlukem našich sebe-dramatizujících stížností. Pak ztrácíme i příležitost, která byla skryta v těžké lekci, kterou jsme se učili.
Nejen že nás hluboké ticho udržuje stabilní i v bouři. Rovněž skrytě obsahuje přítomnost a smysl, který se nám chce odhalit. A který vykoupí chyby a promění tragédie života.
Toto hluboké ticho je vnímáno v mnoha scénách dramatu umučení Ježíše, kterému budeme naslouchat příští týden. Je to silnější než hluk davu.
Na začátku každé meditace narážíme na rušný provoz mělkých dramat našich životů. Třebaže víme, že se tyto problémy změní zítra nebo za měsíc nebo za rok, tak nyní nás pohlcují, rozptylují, jako by měly absolutní význam. Ale pokud budeme konat činnost ticha (čistou pozornost k askezi mantry) unikneme tomuto provozu. Nalezneme hluboké ticho, které v nadčasové nehybné trpělivosti laskavě očekává náš příchod.
Bez hluku našeho sebe-dramatizování se dostaneme do skutečného dramatu existence, které není dramatem touhy, strachu, zloby nebo pýchy, ale dramatem lásky.