Sobota 3. týdne doby postní

3. týden doby postní

Hodnocení našich priorit není nikdy ztrátou času. Ale kde začít? Od spodu nahoru, od základu, na kterém je postaven dům života a také ze srdce, ze kterého přichází veškerý růst: vztah.

Vztahy jsou posvátným základem lidského života. Musíme se zout, když k nim obrátíme svou pozornost: tzn. být prostý, pokorný a pravdivý. Pečujeme o šťastné, trvalé vztahy, přátelství a důvěru, kterou můžeme být požeháni? Nebo je bereme jako samozřejmost a ztrácíme kontakt s jejich vnitřním životem? A abychom byli realističtí, pokud nemáme vztahy, které chceme a potřebujeme nebo pokud máme poškozené vztahy, v krizi či na podpoře života, měli bychom vidět, že jsou rovněž posvátné. Jen proto, že jsou utrpením ještě neznamená, že nejsou posvátné. Potřebují pozornost. Stáhli jsme se? Utíkáme? Spíš viníme, než odpouštíme? Podobně jako rostliny i vztahy berou čas, procházejí ročními obdobími, aby zemřely a nějakým způsobem zase byly obnoveny.

V životě neexistuje žádný vztah, který by nebyl zakořeněn v absolutní realitě. Říkáme ji Bůh. Není to matematické ani filosofické, ale osobní. Být člověkem, kterým jsme a být ve vztahu k ostatním, to je závislé na našem vhledu do osobní povahy reality. Bez živého vztahu s žijícím Bohem (ať už pojmenovaném nebo nepojmenovaném) máme pouze sny, vzpomínky a úvahy. To je důvod, proč každý řádný inventář života zahrnuje hodnocení našeho duchovního života. Zde se vztahy s ostatními v Bohu (který je společným základem) sbližují s naším sebepoznáním a sebepřijetím. Jak příjemné by bylo egu, kdybychom je mohli rozdělit bez bolestného vědomí, že jsme se ve všem mýlili.

Duchovní život je živen časem praxe, myšlením či studiem, jak nejlépe dokážeme, nesobeckou prací, sdílením cesty s ostatními tím, že si vyměňujeme podporu a učení. Dostáváme dáváním a někdy dáváme přijímáním. Pro meditujícího je klíčem praxe tichého sezení, což je takový lakmusový test, který ukazuje, kým skutečně jsme: vidíme život jako duchovní cestu nebo vidíme „duchovnost“ pouze jako nějaký prvek ve směsce našich termínů, něco, na co si musíme najít čas a první věc, kterou pustíme, když jsme příliš zaměstnáni.

A tak inventář života vyzdvihuje skutečné hodnoty, které utvářejí smysl života: to je ta nejdůležitější věc. Oslavujeme to, co bychom měli slavit? Truchlíme nad tím, co je smutné? Sdílíme vše, co můžeme? Pokud ano, dotkne se nás mír, který prochází veškerým porozuměním, moc, která nás vede skrz mnoho smrtí života a božsky pošetilé naděje, která rozptyluje strach a sebezapření. To je více než dost, abychom se dostali skrze korona-krizi.

Připravujeme program, který vám může pomoci. Navštivte naše mezinárodní webové stránky (www.wccm.org) i své národní webové stránky (www.krestanskameditace.cz). Zde je například veškerý audiovizuální obsah na jednom místě: http://www.wccm.org/media-page/

S láskou
Laurence Freeman