Proměna pohledu na svět

Vydáno: 19/11/2017

Přestože Descartes vnímal nápad jako božsky inspirovaný, během dalších staletí po něm bylo cokoli založeného na subjektivní nebo nadosobní zkušenosti stále více ignorováno a považováno za nevěděcké, protože to nemůže být dokázáno vědeckým výzkumem, nebo matematickou rovnicí.

 

S Albertem Einsteinem vznikla nová éra přemýšlení o Vesmíru. Cituje se jeho výrok: "Intuitivní mysl je posvátným darem a racionální mysl je věrným služebníkem. Vytvořili jsme společnost, která ctí služebníka a zapomněla na dar." On sám, podobně jako jiní vědci, se cítil veden intuitivními náhledy. Nejvýraznějším příkladem je objev prstencové struktury benzenu německého organického chemika Kekuleho, při 'denním snění' o hadu chytajícím svůj ocas do tlamy.

 

Potom rozvinuli Niels Bohr, Werner Heisenberg a Paul Dirac kvantovou teorii navazující na Einsteinovu všeobecnou teorii relativity a jeho pozdější vnímání času a prostoru jakožto pole. To otevřelo naprosto jiný světový názor, odlišný od pohledu dualistického a materiálního karteziánsko-Newtonského - vše je propojeno skrze pole: "V této nové fyzice není místo pro pole i hmotu současně, protože pole je jedinou skutečností." Tento pohled umožňuje celostní přístup, včetně transpersonální/duchovní perspektivy. Krása subatomárního světa ukázaného kvantovou teorií spočívá v tom, že nic nemá smysl nebo podstatu samo v sobě. Všechno - včetně lidské mysli, těla a ducha - je součástí nekonečného oceánu energie - vzory uvnitř vzorů, vztahy uvnitř vztahů. Vše je celkově ve vzájemném vztahu a je podepíráno nesmírným oceánem energie v pozadí. V roce 1931 mladý belgický kněz George Lemaître, jedinečný fyzik a kosmolog předložil teorii o tom, že toto kvantové pole, tento oceán energie vznikl jako výsledek významné události. Velmi hustý a stlačený jediný atom - který nazval primárním atomem - vybuchl před asi 13,7 miliardami lety do nesmírného pole tvořivosti, které se od té doby neustále rozpíná. Lemaître to nazval 'teorie velkého třesku', která nyní všeobecně přijímána jako standartní, dokázaná (pokud to vůbec lze) mnoha objevy kosmologického výzkumu. Nedávný kosmologický výzkum dokonce stanovil, že tento velmi hustý a horký atom, který vybuchl a vytvořil nám známý Vesmír, byl součástí dalšího neznámého pole skutečnosti.

 

Pokušením by bylo srovnat tyto vědecké závěry s teologií a považovat Big Bang za tvořivý akt knihy Genesis a pole, jehož byl součástí za Zdroj všeho, Božskou skutečnost. Musíme ovšem mít na mysli, že jak vědci, tak teologové se snaží pochopit a vyjádřit to, co je neuchopitelné. Dosáhli jsme vskutku hranic svého racionálního poznání. Víme jedině to, že neumíme parafrázovat Sokrata. Nepochybně však víme, že vše a všichni jsou navzájem propojení a vzájemně závislí, včetně všeho lidstva. Ohromně jasně je to vidět u pokusů, které ukázaly, že vědomí pozorovatele ovlivňuje výsledek pokusu. Je pouze jediná energie a vědomí, které jsou ve vzájemném vztahu a navzájem se ovlivňují. Potíž je ve zdání, že všemu vládne pravděpodobnost. V této teorii nejsou žádné pevné a jisté výsledky a závěry. Tento 'princip nejistoty' znejistěl i Aberta Einsteina. Cituje se jeho výrok: "Bůh nehraje kostky!"

 

To je také důvod, proč všeobecně se vším zacházíme mechanisticky a redukcionisticky. Mnoho vědců se s 'principem nejistoty' cítí nepohodlně a má obtíž s pochopením komplikovaných principů stojících v základu kvantové teorie vyjádřené svými rovnicemi. Jsou tedy buď neobeznámení s jejími širšími důsledky pro vědu, nebo zápasí o začlenění těchto nových myšlenek do existujícího konvenčního zarámování. Už od začátku prokázaly experimenty existenci těchto spojujících principů, tohoto samo-generujícího pole životní síly. Byly ovšem ignorovány jako nedůležité k praktické aplikaci této vědy a vynechány z rovnic. Noví vědci, kteří mají zájem o filozofické důsledky kvantové teorie na to upozorňují.

 

Ještě i před objevením nového světového pohledu profiltrovaného naším vědomím mnozí z nás instinktivně cítili, že v tomto dualistickém, mechanistickém a deterministickém pohledu na lidskou osobu cosi chybí. Cítili jsme se nekompletní, s prázdným místem uvnitř. Mnozí neúspěšně vzhlíželi ke světu věcí a lidí, aby naplnili tuto prázdnotu a stali se celistvými. Kvantový pohled na skutečnost nám umožnil zjištění, že tam nic nechybí; jsme nedílnou součástí celku se svým racionálním rozumem a intuitivní a duchovní oblastí svého bytí. Jen jsme byli povzbuzováni, abychom na tyto posledně jmenované oblasti zapomněli. Proto je v tomto ohledu meditace tak důležitá. Dává nám cestu, jak skutečně zakoušet tuto celistvost a propojenost. Stává se zakoušenou skutečností, nikoli pouze intelektuálním předpokladem. Zakoušíme pravdivost výroku sv. Pavla, že 'pohybujeme se, jsme' v tomto moři energie, nazývaném Kristus. Skrze Něj jsou lidstvo a jeho činnost niterně zapojeny do spoluodpovědnosti za celý Vesmír. Tento světový názor nám v hloubce dává na vědomí, že i my máme hluboký význam a smysl.

 

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda

 

(Upraveno na základě knihy V tanci s tvým stínem)