John Main: Nic nevytvářet

Z knihy Johna Maina: SLOVO SE STALO TĚLEM. „Nic nevytvářejte“ 
/John Main, “Make Nothing Happen,” WORD MADE FLESH (London: Darton, Longman, Todd, 1993) s. 20-21./ 

Když se náboženství omezí pouze na vnější a rituální bohoslužebné úkony, ztrácí smysl. Liturgie a rituály mají význam jen tehdy, jsou-li inspirovány obrácením srdce. A právě o to se snažíme, když se učíme být tiší. V tichosti zraje vědomí, že se Bůh zjevil lidstvu v Ježíši a že se Ježíš zjevuje nám, v našem srdci, svým Duchem, jehož poslal, aby v nás přebýval. Smysl našeho života, stejně tak jako smysl liturgie, se nám odhaluje, když jsme tomuto Duchu co nejplněji otevřeni. 
Z vnějšího pohledu se může meditace jevit jako něco statického, jako stav, ve kterém se člověk uzavřel vnímání. Avšak v reálné zkušenosti má meditace ke statickému stavu velmi daleko a mnohem spíše ji lze chápat jako dynamické probouzení se k našemu plnému potenciálu růstu. Touto plností je rozšiřování našeho ducha v Ježíšově lásce. Uskutečňuje se v prostotě, dětské důvěře a úžasu. Nehledáme žádné zvláštní prožitky, vhled či moudrost. Nezabýváme se analýzou povrchních či vnějších jevů. To vše je bezvýznamné ve srovnání s vědomím Ducha, který v nás přebývá; toto vědomí přichází, když svoji mysl odvrátíme od věcí časných a pomíjivých a namísto toho své srdce otevřeme tomu, co trvá: Bohu a Boží lásce ke každému z nás. [....]
Je naprosto nezbytné, abychom meditovali každý den. Meditace je pro ducha totéž, co jsou jídlo a vzduch pro tělo. Musíme se zklidnit a ztišit, uschopnit se pro vidění pravdy, máme-li žít v Božím světle. Evangelium nám znovu a znovu opakuje, že v našich srdcích svítí světlo. To jediné, co tedy potřebujeme, je v pokoře a lásce se tomuto světlu otevřít.

Po meditaci...

Z knihy Willigise Jägera: HLEDÁNÍ SMYSLU ŽIVOTA: Eseje a úvahy o mystické zkušenosti 

/Willigis Jäger, SEARCH FOR THE MEANING OF LIFE: Essays and Reflections on the Mystical Experience (Liguori, MO: Triumph Books, 1995, s. 75./ 

Náboženství můžeme přirovnat k oknu. Pokud není prosvíceno světlem zevnitř, zůstává temné. Světlo samo není vidět, ale v okně náboženství na sebe bere určitou formu a stává se pro všechny pochopitelným. Ačkoli náboženství často tíhne k tomu svazovat své následovníky formami okna, nejzazší skutečnost není toto okno, ale světlo, které za ním svítí. Jen ti, kteří vidí toto Boží světlo za všemi těmito formami, mohou pochopit smysl a cíl náboženství.