Neděle 5. týdne doby postní
Jan 12: 22-33: "Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel."
Lidská mysl může být velmi impulsivní. Nedostáváme co chceme a tak se vztekáme, stěžujeme si nebo útočíme na cokoli, co se dá obvinit z našeho zklamání. Je s podivem, jak krutí a iracionální můžeme být, i když se jedná relativně o maličkosti, které nejsou podle našich představ. V takových chvílích se propadáme stále hlouběji do bahna hněvu a negativity, i když tím jen zvětšujeme naši bolest i vzdálenost mezi námi a ostatními.
Bolest a smutek nás obvykle oddělí a izoluje. Někdy nás dokonce oddělí od skutečné ruky nabízející nám záchranu tím, že nás znovu připojí ke zdroji soucítění a uzdravení. K druhému. Bolest a hněv mohou způsobit výbuchy násilí, které se nám ve skrytu líbí, i když nám škodí.
Impulsivní - nebo odpovídající. Trénovaná mysl s přístupem k duchovní inteligenci srdce a k vědění zvaným moudrost, spíše odpovídá než že by jednala impulsivně. Dokonce i uprostřed ztráty, zmatku či strachu se můžeme učit volit jinou cestu. Spíše než impulzivní reakce hněvu je tu odpověď přijetím. Prostým přijetím toho co je. V této otevřenosti pravdě - pravda je co je - se možnost zvolit násilí rozplývá. Vidíme vyšším smyslem, že násilí je hrozný nedostatek představivosti. To je důvod, proč jsem zde, postavit se tomu všemu - říká Ježíš. Když reagujeme na události tímto způsobem, necháváme za sebou minulost a ostré světlo spoza nás osvětluje cestu před námi.
S láskou
Laurence Freeman