Pondělí 4. týdne doby postní
Jan 4: 43-54: „Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“
Zdají se to být příkrá slova, která Ježíš říká muži, jež k němu přišel a žádal ho, aby šel s ním a zachránil jeho umírajícího syna. Ježíš mu pak řekl, že jeho syn žít bude a muž odešel domů, aby zjistil, že syn byl od toho okamžiku zdravý. Magie nebo víra? To je otázka, která odhaluje pravou dynamiku tohoto příběhu a všech evangelií.
Jeho slova k zoufalému rodiči, zmíněná výše, mohou vypadat jako nedostatek soucítění. Můžeme si představit sebe jak někoho obtěžujeme, abychom pomohli potřebným, a už pociťujeme, že jsme toho ten den už udělali dost. Prudkost těch slov nás nutí ustoupit a jednat podle nich, ale my jsme nevyřešili naše vlastní pocity ochrany, rezervovanosti, která nám vždy brání darovat sebe jako čistý a nepodmíněný dar. Tedy ustupujeme, ale také si nelaskavě stěžujeme a kritizujeme. Dobrá, uzdravím vašeho syna, ale musíš mě pak hodiny přestat obtěžovat se zázraky.
Ale nezdá se, že tohle je to, co Ježíš říká.
Otec dítěte, stejně jako kdokoli jiný, se bojí o svého blízkého v ohrožení. Zoufale hledá zázrak. I když se podíváme pravdě do tváře a vzdáme se falešných nadějí, stále tu zůstává kapsa zoufalství, kde snění o zázraku nikdy neumírá. Naše potřeba magie, pro manipulaci s příčinami a následky zvenčí, může dokonce přežít zoufalství. Politické krize, hospodářské poklesy, fikce a chlapečtí čarodějové, to jsou všechno důkazy naší chuti na fast foody magických znamení a zázraků. Když se věci vyvíjejí zoufale, je to okamžik, kdy nejvíce toužíme mít magickou moc.
A právě to odhaluje Ježíš svou poznámkou, a tím osvobozuje tohoto otce a také nás, ze závislosti na magických řešeních. To co teče od něj, je uzdravující moc v plné síle soucitu. Jsme zachráněni z našeho vlastního zoufalství. Ne díky vnějším magickým znamením, ale díky tomu, co je uvnitř nás, kde jsme v kontaktu s mocí, kterou promítáme a hledáme mimo sebe.
Ježíš nechtěl lidi, kteří by ho vnímali jako mága nebo dokonce jako mesiáše. Chtěl pro lidi více – spojit se s nimi, aby ho znali zevnitř sebe. Jsou také znamení a zázraky, které s tím souvisí, ale nejsou magické. Jsou to skutečná znamení zázračné transformace „já“, která vychází ze vztahu, kterému říkáme víra.
S láskou
Laurence Freeman