Pondělí prvního týdne doby postní

Omezení se rozplynou, jakmile jsou konfrontovány s vírou. Láska je totiž degraduje na nižší úroveň skutečnosti, takže nadále můžeme žít velkoryse, jim navzdory. Trpělivost redefinuje naši zkušenost času, takže můžeme vnímat budoucnost vyvíjející se v přítomnosti.

Vzhledem k nedávným objevům je náš pohled na vesmír nyní transformován tím, co vědci hledají už od doby, kdy to Einstein zahlédl (už před celým stoletím) s hlubokou jednoduchostí, která je pro většinu z nás až příliš, než abychom to pochopili. Objevili jsme gravitační vlny. Nyní když lidé vidí, co hledali, jsou nadšení v jejich sledování zpět k nejzazší hranici, k původu času a vesmíru, k samotnému velkému třesku.

Stejně jako u duchovního poznání, vědecké objevy vždy vedou k novým otázkám a hranicím. Svatý Řehoř z Nyssy a autor listu Filipským to nazývá „epiktasis“, neustálý tlak vpřed k hranicím poznání: „zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli“ (Fil 3:13-14).

Zní to jako věčně pramenící naděje; a také je. Ale není to přání. Je to ověřovací zkušenost. Nejlepším důkazem je zkušenost, řekl Francis Bacon, jeden ze zakladatelů moderní vědy. Cíl, ke kterému běžíme, ustupuje vpřed, unikajíc tak pokusům naší levé mozkové hemisféry o jeho uchopení a následné zaškatulkování, představování či uložení jako kousku informace. Ale pravá mozková hemisféra to poznává ve své neustálé svěžesti, vždy staré i nové a je spokojená s poznáním i bez pojmenování.

Začínáme meditovat s velmi prostým letmým pohledem na realitu, který nás ujišťuje o existenci vnitřního rozpínajícího se vesmíru: království uvnitř jeskyně srdce; maličký prostor, který obsahuje všechny věci, které existují. V nekonečně malém povstáváme k nekonečně velikému. V nejzazší niternosti je překonána hranice mezi vnitřním a vnějším.

Pokud je nalezen důkaz, není to díky výpočtům a měřením, ale prostřednictvím různých prožitkových poznávání. Naše vlastní mysl nemůže znát tento druh poznání. Ale poušť, poušť konceptů ticha nás uzpůsobí pro toto poznání. Víme co mysl Krista zná, protože jeho vůlí je sdílet vše, co se naučil od Otce.

Postní doba není nic menšího než se naučit lépe žít ve stále se rozpínající a zahrnující mysli Krista.