Středa třetího týdne doby postní

„... úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ Podobně jako křesťanský symbol chudoby ducha a jako Buddhistická myšlenka prázdnoty, tak ani úzká cesta nezní zpočátku zrovna přitažlivě. Spojujeme si to se sevřením (omezení naší svobody pohybu) a intelektuálně s úzkoprsostí (předpojatý úhel pohledu). Co dobrého lze tedy říct o úzké cestě?

Zaprvé, je skutečná. Když děláte fotografii zblízka, zužujete na předmět, zoomujete jak jen to jde, zatímco se snažíte ostřit. Tak se k předmětu focení dostanete velmi blízko, i když jste od něj fyzicky daleko. Pokud se zajímáte o panoramatickou fotku, stále musíte na něco ostřit, ale zatímco díky širokému poli toho získáte více, vytratí se pocit blízkosti. Úzká cesta je dobrým symbolem, protože naznačuje samotu, která znamená unikátnost osobního střetnutí, nikoli izolaci či osamělost. Na úzké cestě, po které kráčíme s ostatními, možná jdete v jednom zástupu, ale cítíte se jako celek.

Meditace je úzkou cestou – samota a v módu zoomu zaostřeno zcela na mantru. Ale po meditaci, kdy se vrátíte k širokým dálnicím života, odzoomujete a celý kontext začne být zřejmý – nebo alespoň tak jak jste schopni vidět celek. A čím déle strávíte v jeho blízkosti, tím se obrázek stává ostřejším a lépe zaostřeným.

Když se díváme na velký panoramatický pohled, intuitivně hledáme objekty či úhly, na které se můžeme zaměřit a které uspořádané, dávají smysl celému širokému, roztaženému pohledu. Čas, který strávíme na úzké cestě nesouvisí s rušnými uličkami života. Ve skutečnosti (s dostatečnou praxí) neztrácíme přiblíženou pozornost z času meditace ani když jsme znovu ponořeni do činností a interakcí. Tato schopnost spravovat dvojí zaměření (stále být ve středu akce a být tichý během komunikace) je to, co Ježíš označuje jako „Jen jednoho je třeba.“, když uklidňuje rozhořčenou Martu.

Úzká cesta vede k dobře žitému životu, jeden zástup vede ke společenství, pohled skrze zoom vede ke kosmickému panorama. A co znamená: „a málokdo ji nalézá“? To neznamená, že pouze pár vyvolených je pozváno dovnitř, ale že ne mnoho lidí dá prostor a čas tomu, aby ji objevili. Kdokoli, kdo ji nalezl, jako třeba Ježíš, lituje, že není takových lidí víc.

A k tomu je zvláště vhodná doba postní – k prohloubení našeho poznání úzké cesty.