Pátek po 5. neděli postní

Je zřejmé, že hladina pozornosti v každodenním životě světa upadá. Objednáte si v restauraci nebo někomu doručíte informaci, jasně a stručně, a oni se v odpovědi ptají na to samé, tedy očividně neposlouchali, co jste před sekundou řekli. Někteří lidé nemají ani dost pozornosti na to, aby si všimli, že ten druhý jim nevěnuje pozornost. Je trochu znepokojivé, jak se takové následující konverzace vzájemně podobají, kdy dvě psychicky nevyrovnané osoby, které jsou natolik izolovány ve svém imaginárním světě, nejsou schopny se poslouchat, ani vidět cokoli vnějšího. Nakonec skončí mluvením na jiné, ne na ně.

Tato chronická nepozornost našeho světa odhaluje šílenství příliš aktivní a nadměrné stimulace. Cítíme se nuceni dělat mnoho věcí naráz, ačkoli je zřejmé, že multi-tasking snižuje kvalitu výsledku našî činnosti, ať už děláme cokoliv. Za tímto nutkáním může být touha uniknout skutečnosti a vyhnout se tak obtížné pravdě. Nebo možná úzkostlivá soutěživost a strach, že ostatní toho stíhají dělat víc než my, a že budeme druhořadí nebo poražení. První věc, která tak odejde, je radost z práce a uspokojení z tvoření. Stáváme se tak pouhými "dělači", měřící kvantitu a skrývající nedostatky a nepozornost slangem a samozřejmě ještě méně kvalitní prací.

Přirozeně, že množství aktivity, kterou můžeme dělat, aniž bychom ztratili zdravý rozum a pozornost, se bude lišit člověk od člověka, a podle vnějších faktorů. Některým se nejlépe daří rušný život. Sv. Benedikt řekl, že nečinnost je nepřítedem duše, a byl prvním velkým konzultantem time-managementu a plánování každého dne tak, aby stihl všechny věci včas a to vyváženým a radostným způsobem. Ale on věděl, že někteří jsou pomalejší (což neznamená utlumenější) než jiní a že komunita (dobrý tým) musí pojmout mnoho druhů personalit.

Když se mnich modlí své hodinky, existuje mnoho textů, které zná srdcem. On je nepotřebuje číst z papíru. Ale to znamená, že může lehce sklouznout do multi-taskingu. Když ráno opakuje Zachariášovo kantikum, náhle si uvědomí, že ztratil nit, protože začal plánovat den nebo řešit problém nebo dokonce přemýšlet nad dalším postním zamyšlením. To je signál začít znovu, jít zpět a opakovat Zachariášovo kantikum od začátku. Snad je duchovní hodnota víc o posilování jeho vlastni síly než o vykládání věcí Bohu, který už je zná.

Simone Weilová se naučila mantře právě tímto způsobem. Uložila si, že bude pravidelně a s absolutní pozorností opakovat Otčenáš. Jakmile se její mysl nechala unést, vrátila se na začátek. To je základ pro její vhled, že esencí modliby není záměr, ale pozornost.

Modlitba není vyloženě jen zbožnou akcí. Číšník beroucí objednávku u stolu, během rušné noci může svoji práci obrátit v modlitbu, pokud vyslechne žádost, správně to uchopí a následně doručí správné jídlo správným lidem. Dýžko které dostane může toto reflektovat, za předpokladu, že zákazník byl dostatečně pozorný, aby si toho všimnul.