Pátek po Popeleční středě

Druhý z každoměsíčních seminářů o zdraví v Bonnevaux pod vedením doktora Barryho Whitea se konal online v úterý. Přilákal velké množství příznivců díky jeho hlubokému, integrálnímu chápání toho, co znamená zdraví a nepochybně i díky úzkostem a zvědavosti lidí, týkající se jejich fyzické a duševní pohody během této pandemie. Meditace je středobodem jeho zdravotního modelu, což ji dává sjednocující roli pro různé aspekty, o nichž bude mluvit v pozdějších rozhovorech, jako je spánek, cvičení, strava a bolest.

Barryho myšlenky na toto téma se vyvíjely roky a my jsme z nich nyní obohaceni. Někteří lidé přemýšlejí o tématu, přeskakují z větve na větev, a přitom zůstávají na stejné úrovni. On jde ale stále hlouběji a ukazuje kořenový systém, který podporuje celý strom poznání. Tentokrát mě zarazil především jeho náhled založený na názoru Johna Maina, že abychom překročili svá omezení, musíme je nejprve přijmout. Barry to aplikoval na naše osobní zdraví. Někdy se prostě musíme smířit se svou tělesnou slabostí, myslí nebo charakterem, dokonce se smrtelností. Přesto toto přijetí záhadně odhaluje nové zdroje a způsoby léčení a s ním přichází také jedinečný osobní vhled do smyslu utrpení.

Tyto věci se nejlépe učíme na základě zkušeností, které nám umožňují zpřehlednit znalosti, které přináší, abychom na ně nikdy nezapomněli. Dělají to nejen dramatické události, ale i drobné otravné věci, jako třeba to, co se dělo s mým internetovým připojením, kdykoliv jsem promluvil. Do té doby se zdálo, že wifi drží; kdykoli jsem však promluvil, na obrazovce se rozsvítilo zlověstné varování „připojení je nestabilní“ jako zpráva, která unikla z temné díry uprostřed Cloudu. Pokaždé, ač jsem doufal v nejlepší, ale spojení nevyhnutelně spadlo, se má slova vypařila do éteru a já musel čekat, zda a kdy se spojení znovu obnoví, což se nakonec i stalo. Nebyl jsem vnitřně tak nestabilní, abych hodil notebook na zem, ale po desátém přerušení se čtvrtý plod ducha (trpělivost) hledal těžko. Tehdy jsem si uvědomil, že se nedá dělat nic jiného než se smířit s těmito omezeními, ať už je za ně zodpovědný kdokoliv, pokud vůbec někdo. Brzy jsem pochopil, že si musím vybrat mezi zvukem a videem a správně jsem se rozhodl být slyšen než být viděn. Boj s frustrací a netrpělivostí byl prozatím u konce.

Jednou mi jeden mladý člověk řekl, že dlouho neúspěšně hledal své "osobní proč", ale meditace ho naučila žít s tím, že se mu to nedaří najít. Byl si jistý, že to jednou najde, ale ne tak, jak si to představoval.

Půst bychom promarnili, kdybychom k němu přistupovali jen jako ke způsobu, jak se víc snažit, jak posílit svou sílu vůle a jak se lépe dostat k našim osobním proč. Rozjímavý půst vyžaduje – stejně jako chápání zdraví, které zkoumáme na semináři – ústřední a pravidelnou kontemplativní praxi. Učí nás. Naučili jsme se, že bojovat proti svým omezením pomocí ega ho jen zintenzivní. Přijmout tato omezení s pravou láskou k sobě samému je změní v most za ego, v přítele za hranicí budoucího nedorozumění.

S láskou
Laurence