Pondělí 1.týdne doby postní

Jak reagujete na slovo "klid"? Spojujete to s rovnováhou, protiváhou, vyrovnaností, pořádkem, tichostí? Nebo nečinností, stagnací, recesí, pasivitou? Je klid dynamický nebo statický? Je to cíl, který bychom měli sledovat, nebo stav, ze kterého bychom se měli co nejdříve dostat? Jako meditující bychom mohli říct, že „na všem záleží, protože meditující mají rádi to nejlepší z obou světů. A mohou mít.

Pravděpodobně to záleží na okolnostech, ale může (stále ještě) dojít k preferenci pro či proti tomuto konceptu. Za tím může číhat buď strach nebo touha po klidu. Jste-li příliš aktivní, nehybnost se vám bude zdát přitažlivá. Pokud se nudíte, jste bez práce nebo v karanténě je to to poslední, co zrovna chcete. Polarizování opačných názorů, dokonce i nad významem neškodného slovíčka, jako je toto, vede k pocitu konfliktu, který je často založen na pocitu, že „když nedostanu všechno, tak mi možná nezůstane nic“. A tak osoba, která se mnou nesouhlasí, která se zdá být na druhé straně řeky bez mostů, která teče rychleji než myšlenky, je prostě můj nepřítel. Tudíž nemá takové právo na existenci jako já. Pocit potenciálního nedostatku (dokonce i to, co si myslím, že mám, mi může být vzato) se zanítí.

Protrumpovské a protitrumpovské frakce v USA, zastánci setrvání v EU a zastánci odchodu ve Velké Británii vyvolaly hluboký pocit rozdělení a nejednoty. Obnovení dialogu a ducha důvěry bude pro obě společnosti v následujících letech tvrdou prací. Kde na světě toto nebylo pociťováno? Rozdíly narušily rovnováhu občanské společnosti a klid, zklidnění tohoto rozdělení a vzájemného odmítání, má alespoň určitou přitažlivost. Otázkou je, jakou.

Přístup „to vše závisí na“ je nedostatečný. Odpověď není buď anebo, ale obojí, obojí v harmonii. Nejpraktičtějším způsobem, jak dosáhnout spojení dynamické nehybnosti a harmonické aktivity, je dobrovolně obětovat čas pro práci v klidu. Protože lidská povaha je náchylná k nadměrné aktivitě (fyzické, ekonomické nebo duševní), je výzvou (jak nám jasně ukazuje příběh Marty a Marie) abychom si udrželi prvek klidu a ticha a cenili si ho jako podstatné součásti lidské spokojenosti (well-being). Ježíšův život, který byl příkladem toho, jak by měly lidské bytosti žít, zahrnoval období samoty a klidu i období rušné vnější činnosti.

Klid je neodmyslitelný od dobrého života. Spolu s modlitbou a půstem se spravedlnost dotýká středu, kde se nachází klid. Všechny tři jsou aspekty toho, jak dělat půst dobře. Je to o rovnováze, vždy těžce vydobyté a těžce udržované, ať už v našem osobním či společenském životě.

S láskou
Laurence