Popeleční středa

V letech 1347 až 1350 zemřela čtvrtina evropské populace v jednom z nejhorších ohnisek nákazy. Pro cestující byla zavedena čtyřicetidenní karanténa. Lékaři měli kožené ochranné kostýmy. Objevily se podivné šarlatánské prostředky. Nakažení lidé museli zůstat doma a na jejich dveřích byl namalovaný kříž. Obviňovali z toho Boha, že trestá lid kvůli hříchům. A protože je těžké útočit na Boha, často to byli právě Židé, kdo se stal obětními beránky, což byla oblíbená praktika v celé naší historii. Nemocnice byly přeplněné. Ekonomika se zhroutila. Skupiny kajícníků a sebemrskačů pochodovali ulicemi a zpívali litanie k odvrácení Božího hněvu. A rovněž aby se tím utěšili, protože když člověk trpí nebo je konfrontován se smrtelností, cítí strach z osamělosti a z vnitřního chaosu, který v sobě objevuje. Naše pravidelné rutiny jsou otřeseny a obvyklé věci, na které si stěžujeme, jsou přehlceny obavami, které zpochybňují vše, co si myslíme, že víme.

Proč popel? Je to starobylý symbol připomínající smrtelnou povahu lidského života. „Jsi prach a v prach se obrátíš.“ Adam (toto jméno znamená „Země“) slyšel Boha říkat tato slova poté, co mu neposlušnost otevřela oči a on poprvé pocítil stud nad svou nahotou. Job se pokryl popelem, když byl přemožen utrpením. Dát si dnes popel na čelo je druh soucitné magie nebo homeopatie, kdy použijeme malou dávku z rostlin ke stimulaci procesu hojení. Všechno léčení probíhá samo o sobě, ale často potřebuje pomoc zvenčí. („Běž, tvá víra tě uzdravila“ říká Ježíš někomu, koho vyléčil). Popel signalizuje přijetí naší smrtelnosti. Kupodivu se díky tomu cítíme lépe, protože už to nepopíráme. Žijeme lépe, když přijmeme, že jsme prach – protože pak vidíme, že jsme také víc než prach.

Proč středa? Nejsem si jistý. Snad proto, že je to půlka týdne. Možná proto, že je to 40 dní do Velikonoc. Nebo možná proto, že je to den Wodena, který byl bohem živlu země. Důležitější ale je: "použijeme tento čas k tomu, abychom si více uvědomili, že život je o duchovní cestě? Abychom si uvědomili, že v naší existenci není nic takového jako duchovní život, pro který musíme udělat místo. Že život je touto duchovní cestou. A pokud máme duchovní život, jak ho prožijeme v letošní době postní?

Možná začněte tím, že si dáte na čelo popel, abyste si připomněli, že jste smrtelní - a ještě něco víc. Ukazuje to, že jsme na tom všichni stejně. I v pandemii (kruté, ale ne tak hrozné jako ve 14. století) i při omezení shromažďování můžeme vyrůst v pocit společenství. Místo toho, abyste se připojovali k sebemrskačským procesím, meditujte online alespoň jednou týdně s ostatními. Místo nošení pytloviny a popela říkejte mantru s větší pozorností a věrností. To je kontemplativnější přístup k situaci, ve které se nacházíme.

Pro začátek byste mohli absolvovat kurz obnovy v základních učeních na našich nových stránkách. Je tam časovač, krátké animované video představující meditaci a dva bezplatné kurzy na stránce Jak meditovat:
https://wccm.org/meditate/how-to-meditate/

Budu se těšit na společnou cestu postní dobou. Psaní těchto úvah je mým postním předsevzetím, které vám snad bude k užitku.

S láskou
Laurence Freeman