Středa 5. týdne doby postní

Evangelium: Jan 8: 31-42: ”neboť z Boha jsem vyšel a přicházím; nepřicházím sám od sebe; ale poslal mě on.”

John Main kdysi řekl, že účelem křesťanského vzdělání je připravit lidi na zkušenost zrady.

Zrada pokrývá velkou část lidského utrpení. Být zrazen. Zrazovat ostatní, úmyslně nebo obvykle neúmyslně. Zrazeni našimi falešnými nadějemi a očekáváními. I s těmi nejlepšími úmysly. Nakonec zrazeni vlastním tělem. Kristus je učitel, jehož život, nebo to, co o něm víme, byl skrz naskrz prošpikován zkušenostmi nepochopení a špatné interpretace dokonce i těmi nejbližšími. Byly by Velikonoce bez Jidáše?

A chudák Ježíš, ono to pokračuje. Nedávno jsem byl svědkem rozhovoru mezi skupinou, která právě vyslechla rozhovor Johna Maina o meditaci. V jednu chvíli řekl: "Co je skutečné? Co je pravda? Bůh je skutečný a Boží realita je pravda zjevená v Ježíši.“ Po rozhovoru následovala meditace a po ukončovacím zvonku pauza. První poznámka byla o těchto slovech. Do tohoto okamžiku tomu člověku vše vyhovovalo. Najednou ale říkal, že je zmatený a neví proč. Ne, že by necítil, nevnímal nebo dokonce nevěřil, že Ježíš je skutečný – i když tehdy ustupoval a nedůvěřoval ani sám sobě. Nevěděl, co to znamená a co vlastně znamená něčemu věřit.

Možná jsem se spletl, ale myslel jsem si, že důvod, proč se vzepřel, když se bránil těmto slovům, byl v důvěře, v jasnosti, v níž John Main užíval Ježíšovo jméno. Znělo to příliš jako křesťanská řeč o Ježíši? Ačkoli Ježíš nemusí být pro dnešní lidi podezřelý, křesťané jsou. Rozhovor brzy přešel do abstraktního teritoria. Co je pravda? Jen relativní a subjektivní nebo jak řekl John Main, "absolutně spolehlivá"? Všichni se víceméně shodli, že pravda je to, co osobně vnímáme a cítíme. Takže i když je přijatelné říci, že pro mě je pravda Boží zjevena v Ježíši, je urážlivé vynechat subjektivní tón omluvného "pro mě osobně". To vedlo k diskusi o hlodající bolesti neustálých pochybností o sobě samém. Tehdy se mi zdálo, že jsem zahlédl velkou zradu naší doby, přítomnou hluboko v tom, jak jsme byli vzděláváni. Nemyslím vzděláni ve smyslu, jak se vypořádat se zradou, ale vzděláni v tom, co je to pravda.

Představa, že pravda je „subjektivní“, způsobuje strašlivou osamělost. Představa, že je „objektivní“, vede k jinému druhu osamělosti, kdy nemůžeme tolerovat jiný úhel pohledu. Teologie, s tím jak se vyvíjela, poté co se odtrhla od mystiky, vedla k velké zradě Ježíše, kterého můžeme „poznávat“ jak uvnitř sebe, tak i mezi sebou. Ne objektivně nebo subjektivně, ale neduálně. V křesťanské mystické tradici to John Main věděl. Stejně tak Mistr Eckhart, když řekl, že skutečná pravda Ježíše není v tom, co udělal nebo řekl, ale v tom, kým je.

Každá zrada je tragickou chybou. Jak mohlo křesťanství zradit svého učitele? A co se stane, když ten, koho zradíme, neodejde, ale zůstane tím, kým je?

S láskou
Laurence