3. neděle postní

„Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit'." (Lk 13,1-9)

Nedávno jsem poslouchal jednu inspirativní ženu, jak mluví o moci a genderu. Připomenula nám, že když je muž silný v zacházení s mocí, říkáme mu rozhodný, neboli lide říkají, že ví, co je třeba a jde za tím. Ženě, která to dělá podobně, se říká bossy (panovačná). Za nerovností a nedostatečnou reprezentaci žen ve většině oblastí společnosti (kromě porodnictví a základního školství) zde vězí předsudek, karikatura mužské a ženské moci. Za karikaturou je předpoklad, že moc je síla nad druhými: odpovědné jednání a efektivní vedení vyžaduje vnější sílu, která přiměje lidi něco konat.

Přednášející úspěšně během své kariéry zastávala hodně pozic moci, zacházela s předsudky a šikanou a často byla jedinou ženou v místnosti rozhodujících. Meditace jí pomohla uvědomovat si jiný druh moci, která se neuplatňuje nad druhými, nýbrž s druhými, energie vycházející z osobního vnitřního prostoru spíše než v politických silách ovládajících vnější vztahy. Tato spíše niterná moc nás podle její zkušenosti napojuje na jiný, vyšší zdroj moci mimo jednotlivce. Když to popisovala, myslel jsem na to, jak Ježíš říká Pilátovi: ‚Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry’.

Vnímat moc jako sílu je netvořivé pochopení moci, protože nás zamyká v egoistickém vidění skutečnosti. Protože postrádá tvořivost vyššího napojení, stává se destruktivní. Užívá levo-hemisférový model mozku shromažďování a ukládání moci. Ignoruje tekutou přirozenost času a snaží se jej zadržet a vlastnit, což vede k sebeklamu. Skutečnost je neustálým tokem. Pravá moc také vytéká ze zdroje mimo jednotlivce, který kombinuje mužské a ženské stránky moci: sílu a jemnost, rozhodnost a trpělivost.

Tekutá povaha moci sjednocuje pomíjivost skutečnosti se svobodou a poznáním, že ‚zde nemáme trvalý domov‘. To, co jsme nashromáždili, se může v okamžiku vypařit. Můžeme být vykolejeni v jakémkoli okamžiku neštěstím, nemocí, nebo smrtí. Čas utíká, avšak každá sekunda existence obsahuje pravdu počátku vesmíru.

Meditace je nejlepší učitelkou o povaze moci a jejím užívání. Na poušti byl Ježíš pokoušen aby užíval svoje již hluboké poznání a vztah ke skutečnosti pro svoje vlastní účely. Věděl, jak mohou být mocní lidé nepochopeni těmi, kdo cítí její vliv, a že moc vnímaná jako síla vede ke zneužití. Autokratičtí vůdcové upadají do této pasti spojování davů a moci.

Moc vykopnout neproduktivní fíkovník je jeden druh. Moudrost poskytnout mu více času a použít selhání jako hnojivo aby jej sytilo, je jiný druh. Může to vypadat jako zřeknutí se, avšak je to jediný zdravý způsob jejího užívání.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda