Čtvrtek po 2. neděli postní

Obvykle si jako první cíl spravedlnosti představujeme proces identifikace a potrestání viníka. Ale co když je to výsledek procesu, zatímco prvním cílem je odhalení nevinných? Nebyl by svět mírnějším místem a společnost lépe orientovaná na základní lidské úkoly, jako je učení se posvátným disciplínám lásky a oslava krásy ve všech jejích podobách?

Ať už se Putin rozhodne zničit Kyjev, nebo ne, měli bychom už teď přemýšlet o tom, jak ho a jeho ochotné přisluhovače pohnat ke spravedlnosti, až se jeho orgie smrti a ničení obrátí proti sobě, jak to násilí vždycky dělá.

V příběhu o Exodu ve včerejším zamyšlení Židé naříkali a bouřili se, protože jejich cesta za osvobozením byla nepohodlná. Bůh nepotrestal jejich provinilou nevděčnost (osmý smrtelný hřích), jak by se dalo předpokládat. Místo toho jim poslal manu (a přihodil i příděl křepelčího masa). Manna je v Koránu zmíněna také jako lék na oči. Jednalo se o lehkou vločkovou hmotu, která se měla konzumovat denně čerstvá, protože uskladněná rychle žlukne. Pouze o šabatu, kdy byla dvojnásobná porce, se mohla skladovat po dobu jednoho dne. Na zemi se objevovala v noci jako rosa a bylo třeba ji sbírat, než se slunečním žárem rozpustí. Chutnala jako oplatky s medem. Zdá se, že slovo mana je odvozeno od slova co je to, a naznačuje prvek překvapení a údivu, který pociťujeme vždy, když jsme nasyceni a je o nás postaráno, zvláště když jsme očekávali, že budeme potrestáni. Je to pokrm odpuštění. Proměňuje stav viny a studu v nevinnost.

V katolické a pravoslavné křesťanské spiritualitě byla mana spojována s tenkou hostií podobnou oplatce, která se používá při přijímání a je proměněna jako Tělo Kristovo. Mana je stejně jako eucharistie fyzickým symbolem přesahující oblast zdání a vymyká se běžnému chápání. Byl jsem vychován v úctě ke mši svaté a v úctě k Nejsvětější svátosti uchovávané ve svatostánku. Původně byla vyhrazena k přinášení nemocným v obci, kteří nemohli přijít k eucharistii osobně. Později se stala sama o sobě statičtějším předmětem zbožnosti. Někdy to může hraničit s modloslužbou, jak často poznamenávají protestantští křesťané. Pokud se však tomuto nebezpečí vyhneme - a budeme manu udržovat čerstvou - daruje nám tělesné a duchovní potěšení, kterému se žádná farmaceutická společnost nemůže ani přiblížit. Jak o maně říká Kniha moudrosti:

Svůj lid jsi naopak nasytil pokrmem andělů; aniž se museli namáhat, poskytovals jim hotový chléb z nebe, přinášející plné uspokojení a vyhovující každé chuti.
To, cos jim daroval, ukázalo tvůj láskyplný vztah k tvým dětem, splňovalo přání toho, kdo to přijímal, a měnilo se podle jeho libosti. (Mdr 16,20-21)

To popisuje zkušenost: stav mysli, a tak pomíjivý. Může se však také stát postupnou uzdravující silou v tiché hlubině člověka mimo vědomou zkušenost.

Zítra se zamyslíme nad tím, jak to může chápat meditující.

Laurence Freeman

s využitím překladače DeepL.com přeložil Jindřich Kotvrda