Sobota 1. postního týdne

Dlouhý a hluboký proces odpuštění musí začít hned jakmile se stane zranění. Není to věc vůle, ale připravenosti. John Main jednou řekl, že cílem křesťanské výchovy je připravit mladé lidi na zkušenost zrady, se kterou se v životě setkají.

V prvním okamžiku když vidíme, že je škoda namířena na nás, cítíme se šokováni a smutní. ‚Vzteklý a smutný‘ byl i Kain, když cítil, že s ním Bůh jedná špatně. Bůh mu řekl, aby čekal a zpracovával tyto pocity. Jinak vyskočí z přítmí šelma násilí a přemůže jej. Jsme vzteklí především proto, že každý nespravedlivý čin zaútočí na křehkou rovnováhu vesmíru. Lavinovitý efekt našeho spravedlivého vzteku se šíří daleko a široko a napříč generacemi. Je to živočišné, dříve než začneme racionalizovat a obviňovat. Šelma samotná je živočišná a je hluboce vtisknuta do naší psýché. Vladimír Putin se v dětství označuje jako pouliční lupič, který se naučil, že když cítíte, že bude bitka, musíte udeřit první. Náš sklon k tomu být přemoženi šelmou, podobně jako náchylnost k alkoholismu, leží hluboko v naší buněčné paměti ještě předtím, než se zformovala naše osobnost.

Můžeme na to být připraveni. Podobně jako hodně virů, může to ležet uspané v lidských záležitostech, a nemůže to být vykořeněno. Naše živočišná nenávist proti nespravedlivému násilí dovoluje procesu odpuštění začít hned při odporu a obraně sebe samých, jak to dělají Ukrajinci. Nikdo nečeká, že budou říkat, jak jsou Rusové milí. Oni se však mohou, tak jako my v méně extrémních podmínkách, učit neproměňovat nepřítele v démonizovaný objekt. Proto je pro nás důležité slyšet a obdivovat mnohé případy ruské opozice vůči válce, které jsou krutě trestány a potlačovány. Připomínají nám, že kvůli strachu o sebe nebo kvůli vymytí mozku, člověk může poslouchat nelidské příkazy. A je strašné, že v sebenenávisti poznání, že jsme byli ‚otočeni‘, můžeme si v tom libovat. Nikdo z nás nemůže říci jistě, že bychom nehledali způsoby jak ospravedlnit svoje jednání, kdyby byly ohroženy životy naše nebo naší rodiny.

Podobně v každodenním životě, když nás někdo zradí, nebo zradí naši důvěru, musíme si pamatovat dobré věci, které pro nás v minulosti udělali. Pak máme co do činění se slabými a nespolehlivými lidskými bytostmi, nikoli postavami zla ve videohře naší fantazie, které můžeme na obrazovce nechat vybuchnout. Mnozí mladí ruští rekruti se třesou na hraně ostří nože svědomí, když se rozhodují buď poslouchat a bojovat, nebo být potrestáni jako příklad pro druhé. Zákopy první světové války ukázaly mnoho takových příkladů. Válka šíří nespravedlnost jako pandemie v plném rozsahu. Všichni jsme jí zamořeni.

Jakmile byla jednou rovnováha vesmíru narušena jedním skutkem nespravedlnosti, mnoho nevinných, řádných lidí je nuceno dělat věci proti svému svědomí. Nespravedlnost zatemňuje naše morální vidění. Proces odpuštění však uvolňuje vhled, moudrost a soucit, a ty jediné mohou znovu nastolit jas lásky. V tomto není většího učitele, než je Ježíš.

Laurence Freeman
přel. Jindřich Kotvrda