Ǔterý 4 postního týdne

Poznej, že čisté a neměnné sebeuvědomění v srdci je poznání, které zničením ega udělí osvobození.

Ramana v několika slovech destiluje věčnou moudrost tisíciletí. Vezměte, nebo nechte být. Mohli bychom selhat v naslouchání a v důvěře, kvůli jeho neumenšitelné prostotě. Neříká to vše o lidském uvědomění a konečném cíli. Ale co může říci vše? Vyjadřuje to však pravdu otevírající samo-osvícenou mysl vůči ní samé, pokud jí důvěřujeme. Evangelijní slovo pistis, které překládáme slovem víra, také znamená důvěra. Důvěra je prvním krokem k vážné praxi která nám může trvat den, nebo celý život, abychom ji naplnili. Nezáleží na tom, jak dlouho. Nejdůležitější je to, že dělame první krok každý den, až do poznání, že jsme již tam.

V přemíře vířících a bouřlivých krizí kolem nás v těchto dnech se může toto vyjádření pravdy jevit jako ambiciózní, idealistické, ale vlastně nejen nyní. Přirozeně, naší první starostí by nemělo být psaní denních čtení a přemýšlení o těchto věcech, ale konání toho, co můžeme dělat ke snížení utrpení způsobeného těmito krizemi. Ramana ale neočekává, že bychom o tom měli jen přemýšlet. Pokud nasloucháme pozorně, věrně a důvěřujeme, pak uvidíme osvícené já a staneme se součástí toho, co vidíme. A staneme se tím, co vidíme.

Sv Petr to věděl:
Navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy záříci v temnotách, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích nevzejde jitřenka.
(2 Petr 1:19)

Pouze o tom přemýšlet, srovnávat, analyzovat, ukládat to v paměti, by bylo jako jednat jako závislý člověk, který ví, že musí přestat nebo zemřít, ale stále odkládá okamžik pravdy a skutečného obrácení.

Pokud by jeden člověk na planetě mohl naslouchat natolik, že dovolí 'tajemství Krista v nás' aby bylo samo osvětlující, příčina utrpení světa by se umenšila. Svítí samo od sebe, protože nezávisí na myšlence nebo důkazu. Prostě je a nic mu nemůže odporovat, ani je napadnout.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda