Důsledek pozornosti pro přítomné Nyní jak v každodenním životě, tak i v meditaci

Slyšeli jsme Mistra Eckharta: „Každý, kdo chce být citlivým vůči nejvyšší pravdě … si nesmí uvědomovat ani ‚před‘, ani ‚potom‘, nesmí mu překážet jeho dosažené výsledky, nesmí být ovlivněn žádnou myšlenkou kterou kdy pochopil, nevinný a svobodný…. Je pouze jedno Nyní. Podívej!‘

V tomto dialogu mezi meditujícím a neurovědcem ve druhém vydání knihy Báječný mozek zdůrazňuje Dr Shanida Nataraja důležitost věnování plné pozornosti tomu, co konáte, ať už je to při meditaci, či v každodenním životě.

Meditující: Opakovaně během dne si vědomě uvědomuji skutečnost, že moje mysl není zaměřena na nyní, ale místo toho si pamatuji událost ze své minulosti nebo se užírám nad nějakou možnou budoucí skutečností. Když si to uvědomím, rozhodnu se vyprázdnit mysl od myšlenek a přivést svoji mysl k zaostření na každý jednotlivý aspekt zážitku přítomného okamžiku a toho, co konám. Může to být meditace, pohled na přírodní scenérii nebo procházka anebo věci tak obyčejné, jako mytí nádobí. Vědomé rozhodnutí soustředit mysl na každou vrstvu zážitku přítomného okamžiku je v podstatě rozhodnutím být všímavým (mindful)…. Myšlenky mi spontánně skákají do hlavy – cosi jsem zapomněl při poslední cestě do supermarketu, poznámka kolegy v práci na začátku dne – ovšem když je uznám, možná pojmenuji – je to myšlení, plánování, strachování se – je nechám odejít a vrátím se k přítomnému nyní. Pomalu a s postupujícím časem je mezera mezi těmito rušivými myšlenkami delší a dá to méně úsilí soustředit mou pozornost na svoji mantru v meditaci, nádhernou scénu nebo dřez plný špinavého nádobí.

Neurovědec: Teď se zvyšuje aktivita v pravé asociační oblasti a klesá aktivita v okolních oblastech, v pravé přední kúře. Čas od času dojde v mozkových buňkám (levé) frontální kúry ke krátkým výronům aktivity. To odráží vyvstání a pak následné rozptýlení náhodných myšlenek. S dalším vzrůstem aktivity v oblasti asociace pozornosti jsou krátké poryvy nakonec ztlumeny a myšlenky jsou stále méně časté a méně rušivé.

Meditující: Když jsem pozorný vůči přítomnému okamžiku, mé uvědomování si svého okolí ustupuje do pozadí. Někdy se ztratím v momentu přítomného nyní, a utíká čas během kterého si neuvědomuji svoje okolí, nejsem si vědom svého těla nebo bolesti v zádech, která mě dřív trápila. Téměř se cítím pohlcen v přítomném okamžiku meditace, ve vůni prací tekutiny nebo v doteku jemné mýdlové pěny na rukou a pak lesku čistých talířů ve slunečním světle. Cítím jednotu s čímsi mnohem větším než jsem já, propojení s ostatními i s vesmírem jako celkem.

Neurovědec: Došlo k poklesu aktivity v pravém sídle prostorové orientace. Skrze zaměřenou pozornost a účinek této trvalé pozornosti na thalamus jednotlivec odfiltruje veškeré takzvané nadbytečné informace, včetně informací ze smyslových prvků vytvářejících tělesný obraz. To má za následek rozmazání tělesného obrazu a to může být zaznamenáno snížením aktivity v pravém sídle prostorové orientace. To dává vznik pocitu propojení a jednoty s čímsi, co je větší než individuální pocit ‚já.‘“

A vlastně, jak Shanida říká ve své knize dříve: „Náš mozek má v sobě ‚pevné zapojení,‘ které nám dovoluje zakoušet jak vyšší stavy uvědomění, tak i všepronikající jednotu která je totožná s Bohem.“

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda