Niterné obrácení srdce

Už jsme mluvili o benediktinském slibu obrácení, jak ukazuje na podstatu duchovní stezky – změna v sobě jako důsledek změny v našem způsobu nazírání na každodenní skutečnost a procitnutí vůči hlubší skutečnosti jež ji ukotvuje. Nedávno jsem ale znovu četla, jak John Main vysvětluje obrácení v knize Probuzení, a o to bych se s vámi ráda podělila.

„Existují dvě roviny obrácení. Je tu zevní rovina povrchových aspektů našeho života. Pod touto rovinou vnějšího obrácení je vnitřní obrácení, jež bychom mohli nazývat obrácením srdce. Pokud žijeme pouze na vnější rovině bez hlubší vnitřní konverze srdce, pak jsme v nebezpečí, že náš duchovní život bude pouze vnějškový, suchý, formální a zákonický. To, kde se nacházíte ve vnějším životě záleží na tom, co se děje.... na hlubší rovině bytí, skutečně otevřené k zázraku a tajemství Boha.... Obrácení, o němž je řeč, je trvalý a neustále se prohlubující závazek k oné základní vrstvě našeho ducha, jež neustále odpovídá duchu Kristem vloženému do našich srdcí.... Můžeme náboženství udělat pouhým plněním vnějších obřadů, obětí, pravidel atd, kde srdce a poznání Boha usnulo.... Kdybychom opravdu poznali, kým Bůh je, kdybychom opravdu mohli mít onu zkušenost jeho opravdovosti a přítomnosti, pak by se ukázal náš nedostatek náboženského závazku a byli bychom úplně rozdrceni. Obrácení se k Pánu – poznání Boha – sebou přináší hluboké ticho. Jakmile jsme se setkali s Duchem živého Boha, pak je jedinou možnou autentickou odpovědí hluboké a uctivé ticho.

Skutečnost, k níž se musíme s výzvou obrácení postavit čelem je, že se opravdu musíme změnit. Rádi si myslíme, že se změníme podle svého tempa a ve svém čase. Podstatou obrácení je ovšem to, že se obrátíme my k Pánu a on nás proměňuje. Zdá se mi, že většina z nás se moc do proměny nehrne. Rádi máme situaci pod kontrolou podle svého tempa. Rádi si všechno rozhodujeme a máme věci pod svým velením. Podstatou obrácení je, že rozhoduje Pán a my se proměňujeme tak, jak to chce on. Zatímco pokračujete ve vyslovování mantry a prohlubujete v modlitbě svoje ticho, nebuďte překvapeni, že proti tomu v sobě nacházíte silné výhrady, ba i určitou nudu, možná i nějaký vztek na to. Zatímco silněji zakoušíme tuto chudobu, dochází nám, že je to nyní doslova Pánova modlitba, nikoli naše.... Jakmile nám v tomhle začne svítat, může nás to docela zneklidňovat, protože většina z nás, pokud jsme upřímní, nechceme být proměněni opravdu. Chceme mít svoje náboženství pod svou kontrolou právě tak, jak chceme mít většinu věcí a většinu lidí pod svojí kontrolou.....

Ráda bych zdůraznila fakt, že všechny vnější známky našeho života – naše náboženské praktiky, naše modlitba a půst, naše předsevzetí žít lépe – jsou všechno věci dobré, ale nejsou naprosto ničím, pokud nepřijde obrácení srdce. Ona vnitřní chudoba ducha. To je tajemstvím výroku: 'Blažení chudí v duchu'.“

Kim Nataraja

překlad: Jindřich Kotvrda

upraveno podle knihy: Awakening - On Retreat with John Main