Očišťování emocí

Kasián cituje Abba Mojžíše odpovídajícího na otázky Kasiána a jeho přítele Germana o duchovním životě. Ve své první rozmluvě říká, že „cílem našeho řeholního slibu je Boží království nebo nebeské království. Naším vztažným bodem a cílem je čisté srdce, bez nějž je nemožné dosáhnout náš plán.“

Cílem Evagria, Kasiánova učitele je při sledování myšlenek právě toto „čisté srdce“. Je to způsob, jak se dostat ke stavu bytí, v němž byly vášně očištěny. Nazval tento stav 'apatheia' – později to Kasián pojmenoval jako 'čistota srdce'. Pro Evagria byla modlitba cestou k opravdovému následování Krista, a proto nepřekvapuje jeho důraz na fakt, že „cílem asketického života je soucit/láska“, tedy nebeské Království. Jsme-li znovu spojeni se svojí původní 'čistotou srdce', jsme ve stavu syntézy, harmonie, celistvosti a žijeme ve vědomí Božské Skutečnosti. 'Apatheia' proto neznamená 'být apatickým', být bez emocí, ale znamená to stav, ve kterém nejsme poháněni, ani zaplaveni neuspořádanými emocemi/nenaplněnými potřebami. Pokud jsou emoce očištěny ke své původní přirozenosti, jsou čistým výrazem Božského soucitu/lásky 'agape'. Jak říká Evagrius: „Agapé je potomkem stavu 'apatheia'.... 'Apatheia' je pravým květem askeze' (duchovní praxe). Spojení, které Evagrius vytváří mezi 'apatheia' a 'agape' jasně dokazuje, že zde nemluvíme o bezpocitovém stavu, ale o emocích jež nejsou zředěné jakýmikoli myšlenkami na sebe. Thomas Merton vysvětlil význam slova 'apatheia' následovně: „čistota srdce, naprosté a pokorné odevzdání se Bohu bez podmínek, naprosté přijetí sebe samých a naší situace... Znamená to zřeknutí se všech klamných obrazů sebe sama, všech přehnaných odhadů našich vlastních schopností, abychom poslouchali Boží vůli tak, jak k nám přichází.“ (Moudrost pouště)

'Sledování myšlenek' a tedy 'očišťování emocí' je docela velkým úkolem. Už jsme ale objevili, že meditace je cestou k sebepoznání, k znovuobjevení svého pravého já v Kristu. Meditace vede dále než samotná 'všímavost' (mindfulness), kterou mnozí vidí čistě jako cestu k uvolnění a lepšímu zacházení s životním stresem. Dává nám na vědomí, že jsme mnohem více než naše smyslové vjemy, pocity a myšlenky, pomáhá nám dostat se do kontaktu s duchovní stránkou svého bytí. Není to něco, co dosahujeme s pomocí našeho vlastního rozumového úsilí. Jediné, co můžeme dělat, je trénink naší pozornosti a uvědomování. Pak očistíme cestu k Vyšší Duchovní Skutečnosti. Náhledy, inspirace a uzdravení vždy pocházejí z tohoto Zdroje. Proto končí Evagrius svoje instrukce k 'hlídání myšlenek' takto: „Pak ať žádá od Krista vysvětlení údajů, které pozoroval“. Tento příspěvek naší vyšší mysli je nezbytný pro náš opravdový vhled a růst.

Evagrius si dobře uvědomoval, že je to docela náročný úkol a že mnoho jeho mnichů bylo v pokušení zůstat na první úrovni ticha a relaxace, anebo dokonce úplně se vzdát, jak to nakonec může udělat kdokoli z nás meditujících. Popisuje toto pokušení jako útok démona akédie: „Démon akédie, nazývaný také poledním démonem,“ působí největší těžkosti. Svůj útok na mnicha začíná kolem čtvrté hodiny a obléhá duši až do osmé hodiny. Nejprve působí zdání, že se slunce sotva pohybuje, pokud vůbec, a že den trvá padesát hodin. Pak nutí mnicha aby se neustále díval z okna, vycházel z cely, pečlivě hleděl na slunce aby rozpoznal, jak daleko stojí od deváté hodiny (jejich hlavní jídlo dne), a díval se sem a tam aby uviděl, zda vykoukne některý z bratří ze své cely. Pak vkládá do srdce mnicha nenávist k místu, nenávist ke svému životu, nenávist k manuální práci. Vede jej k přemýšlení o tom, že láska se zprostřed bratří vytratila, a že není nikoho, kdo by povzbuzoval. Pokud by jej někdo náhodou jakkoli urazil, i toto používá démon, aby přispěl k jeho nenávisti. Tento démon jej nutí k tužbě po jiných místech, kde by si snadněji obstaral životní nezbytnosti a rychleji našel práci a dosáhl svého úspěchu. Pokračuje doporučením, že základem pro zalíbení se Pánu není místo. Bůh může být uctíván kdekoli. K těmto úvahám přidává vzpomínku na jeho drahé a na dřívější způsob života. Vykresluje život jako skutečnost rozpínající se po dlouhou dobu, a před oči mysli předkládá námahu asketického zápasu, a jak se říká, nelituje žádné námahy, aby navedl mnicha k opuštění své cely a vzdání se boje. Žádný jiný démon v patách tomuto démonu nenásleduje (pokud je poražen), nýbrž z tohoto zápasu povstává stav hlubokého pokoje a nevyslovitelné radosti.“

Jistě poznáváte některé z těchto reakcí, když meditujete! Vyrušení za vyrušením. Klíčem je vytrvat a 'hluboký pokoj a nevyslovitelná radost' jsou plodem naší věrné a odevzdané stezky meditace.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda